Skladební dvojice, shoda a řízenost
Slova, která k sobě ve větě patří významem i mluvnicky tvoří skladební dvojice. Ve skladebních dvojicích se můžeme ptát jedním slovem na druhé. Slovo, jímž se ptáme, je řídící člen skladební dvojice. Druhý člen určuje přesněji význam členu řídícího, závisí na něm; proto se nazývá člen závislý. Závislost na členu řídícím je vyjádřena shodou (v osobě, čísle, rodě, životnosti, v pádě). Závislost na členu řídícím je vyjádřena řízeností. Členy skladebních dvojic jsou větnými členy. Členy skladebních dvojic nejsou spojky a částice - nejsou tedy ani větnými členy. Samostatnými členy skladebních dvojic nejsou ani předložky, pomocná slovesa chtít, mít, moci, musit, smět, sponová slovesa být, bývat, stát se, stávat se, pomocné sloveso být ve složených tvarech slovesných a zvratné zájmeno u zvratných sloves. Větným členem je teprve spojení předložky se jménem (v počítači), spojení pomocného slovesa s infinitivem slovesa významového (musel překládat), spona se jmenným přísudkem (otec je továrníkem, otec je pracovitý), složený tvar slovesný (přišel jsem, byl bych viděl) a sloveso zvratné (napil se, posteskl si).
Žádné komentáře:
Okomentovat