35. Podmět a přísudek, věta holá, věta rozvitá

Podmět vyjadřuje původce nebo nositele činnosti, stavu nebo vlastnosti (Programátoři pracují. Prázdniny končí. Počasí bude příznivé.) Tážeme se na něj otázkou 1. pádu kdo? co? a určitým slovesem. Bývá nejčastěji vyjádřen podstatným jménem, ale může být vyjádřen kterýmkoli druhem slov (Mladší pracují na poli. Dokončit kontrolu je důležité. Někdo to rád horké). Někdy podmět není vyjádřen. Vyrozumívá se z větné souvislosti nebo z tvaru slovesa (a plně využívají počítače) nebo je všeobecný (Hlásili to v rádiu).
Přísudek vyjadřuje co podmět dělá (Programátoři pracují. Prázdniny končí. Počasí bude příznivé). Je zpravidla vyjádřen určitým tvarem slovesným (pracují, končí). Takový přísudek se nazývá slovesný. Ve větách jako Počasí bude příznivé, Bratr je programátorem, Čas jsou peníze spojují tvary slovesa být podmět s přísudkem, jsou sponou. Přísudek je v takových větách vyjádřen jménem a nazývá se jmenný. Jmenný přísudek je někdy beze spony, např. Vstup volný. Sponovým slovesem může být i sloveso stát se, stávat se (Jeho chování se stalo podezřelým). Po sponě být je přídavné jméno v přísudku vždy v 1. pádě (Počasí bude příznivé). Podstatné jméno je v 1. pádě, vyjadřujeme-li vlastnost trvalou (Letadlo je moderní dopravní prostředek), v 7. pádě, vyjadřujeme-li vlastnost získanou nebo přechodnou (Jeho syn byl manažerem). Po sponě stát se bývá podstatné i přídavné jméno obvykle v 7. pádě. V případech jako Matka je na venkově (= žije, bydlí apod.) nejde o sponu; tvar slovesa být je tu holým přísudkem.
Ve větě Programátoři pracují je jen základní skladební dvojice. Věta, která obsahuje jen základní skladební dvojici, je věta holá. Podmět vyjádřený jediným větným členem je podmět holý. Podobně přísudek vyjádřený jediným větným členem je přísudek holý. Holé větné členy bývají zpravidla vyjádřeny jedním slovem. Za holý větný člen pokládáme sponu se jménem v přísudku (Počasí bude příznivé), předložku se jménem (v počítači), složené tvary slovesné (byl bych přišel), zvratná slovesa (se zúčastní), vazby pomocných sloves chtít, mít, moci, musit, smět s infinitivem (chce pracovat, musí jít).
Ve větě Všichni odborníci znají dobře své úkoly tvoří slovo všichni s podmětem pracovníci skladební dvojici, kde řídícím členem je podmět pracovníci, členem závislým je slovo všichni. Závislý člen blíže určuje, rozvíjí člen řídící. Podmět, na jehož základu závisí ještě jiný člen věty, je podmět rozvitý. Přísudek znají je (jako základ) rozvit větným členem dobře a větným členem úkoly. Je to přísudek rozvitý. Věta, v níž aspoň jeden ze základních členů je rozvitý, je věta rozvitá. Větné členy, které rozvíjejí jiné větné členy, nazývají se členy rozvíjející. Členy rozvíjející mohou být holé (všichni, dobře, úkoly) nebo rozvité (své úkoly). Větné členy, které rozvíjejí podmět, tvoří s ním část podmětovou, větné členy, které rozvíjejí přísudek, tvoří s ním část přísudkovou. Rozvíjející větné členy jsou předmět, přívlastek (a přístavek), doplněk a příslovečné určení.