Ve chvílích oddechu si prohlédl chalupu a prováděl malé opravy tu a tam.
To byl čas, kdy Vašek ještě stále mohl rejdit s kluky po vsi.
V uvedených příkladech jsou věty spojeny v jeden vyšší celek, v souvětí. Souvětí je větný celek složený ze dvou nebo několika vět.
A. To byl čas, jaký? věta hlavní (řídící)
kdy Vašek ještě stále mohl rejdit s kluky po vsi. věta vedlejší (závislá)
Doma se ukázal, kdy?
jen když ho hlad přihnal k mámě do kuchyně.
Věta kdy Vašek ještě stále mohl rejdit s kluky po vsi je závislá na větě To byl čas. Vyjadřuje její přívlastek. Věta jen když ho hlad přihnal k mámě do kuchyně je závislá na větě Doma se ukázal. Vyjadřuje její příslovečné určení. Věta, která závisí na jiné větě a vyjadřuje některý její větný člen, se nazývá věta vedlejší. Věty To byl čas, Doma se ukázal nejsou závislé na jiné větě. Jsou to věty hlavní.
V souvětí
Vyrazil však z chalupy jako šíp,
H kdy vyrazil?
když máma na něho zavolala,
V1 (řídící) co na něho zavolala?
aby se šel proběhnout.
V2 (vedlejší závislá na V1)
je na první větě vedlejší (V1) závislá další věta vedlejší (V2). V1 je řídící větou věty V2.
Poznámka: Je třeba rozlišovat pojmy věta hlavní a věta řídící. Věta hlavní je větou řídící, jestliže na ní závisí věta vedlejší. Věta vedlejší (tedy věta závislá) může být zároveň větou řídící, jestliže na ní závisí další věta vedlejší.
Spojení věty hlavní s jednou nebo několika větami vedlejšími se nazývá souvětí podřadné.
Ve všem ho přímo těšilo, že svede práci jako dospělý člověk.
Ke všemu se měl s obratností, kterou podědil po tátovi.
To byl čas, kdy Vašek ještě stále mohl rejdit s kluky po vsi.
Vedlejší věty jsou připojeny k větám řídícím:
buď spojkami podřadicími (aby, když, že, kdyby, jestliže, -li apod.), anebo vztažnými zájmeny (kdo, co, jaký, který, čí, jenž) nebo vztažnými příslovci (kde, kam, kudy, kdy, jak, proč, apod.).
Podle toho rozeznáváme věty spojkové a vztažné.
Spojka není větným členem, kdežto vztažné slovo větným členem je (např. ve větě Pes, který štěká, nekouše je vztažné zájmeno který podmětem).
První kudličkou, kterou dostal, neřezal jen pruty na biče a na píšťalky. Vedlejší věta bývá někdy vložena do věty hlavní. Větu vloženou musíme odlišovat od vsuvky. Vložená věta vedlejší závisí na své větě řídící (kterou kudličkou?), vsuvka není závislá na větě, do níž je vsunuta. (Přicházel, jak se pamatuji, vždy včas.)
V souvětí podřadném oddělujeme vždy čárkou větu hlavní od vedlejší, větu řídící od závislé. Čárku nepíšeme jenom mezi větami vedlejšími závislými na téže větě, jestliže ovšem jsou spojeny spojkami a, i, ani, nebo s významem slučovacím, např.: Byl s ním pohromadě vždy jen několik zimních měsíců, kdy byly chalupy zaváty sněhem a kdy se všechen život odehrával v jejich malých sednicích.
Poznámka: 1. Je-li před spojovacím výrazem vedlejší věty spojka a (nebo i jiná spojka), píšeme čárku jen před a nebo před první spojkou. (Čekali jsme na něj, a když nepřišel, odešli jsme sami. Řekl, že kdyby nepřišel do dvou hodin, nemáme na něj čekat.)
2. Před spojkami než, jako, jak píšeme čárku, uvozují-li vedlejší větu (Je to výhodnější, než jsem předpokládal, ale: Je větší než já).
3. Spojka stojí zpravidla na začátku věty. Není-li tomu tak, píšeme čárku na začátku vedlejší věty, ne až před spojkou, např.: Řekl, že na to nespěchá. Řekl jsem mu, aby nespoléhal na štěstí; ale: Řekl, na to že nespěchá, Řekl jsem mu, na štěstí aby nespoléhal.
4. U vedlejších vět souřadně spojených a uvozených stejnou spojkou bývá spojka jen u první věty; u dalších se nemusí opakovat, pokud to nevyžaduje lepší srozumitelnost. (Řekl mi, že odpoledne ke mně přijde, přinese slíbenou knihu a pomůže mi spravit jízdní kolo. Ujistil matku, že se bude vzorně chovat, vyřídí její vzkazy a že se brzy vrátí.)
B. Přitom ucpal všechna okna mechem, vymazal trhliny mezi trámy, někdy vytáhl ještě do lesa na roští. Toto souvětí se skládá ze tří vět, které na sobě nezávisí. Všechny tři jsou věty hlavní. Souvětí vzniklé spojením vět hlavních se nazývá souvětí souřadné. Kterákoli z hlavních vět může být rozvita jednou nebo i několika větami vedlejšími. (Vašek byl navyklý drsnému životu, kolem sebe viděl jen těžkou, vysilující dřinu a od malička musil vypomáhat, jak mohl.)
V souvětí souřadném oddělujeme jednotlivé věty čárkou. Čárku nepíšeme jedině před spojkami a, i, ani, nebo ve významu slučovacím.
Poznámka: Spojky, vztažná zájmena a vztažná příslovce označujeme jako spojovací výrazy.
Žádné komentáře:
Okomentovat