Čárkou se oddělují:
1. Stejnorodé členy několikanásobných větných členů, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, anebo, či s významem slučovacím, např.: V sadě byly pěstovány jabloně, třešně a švestky. Návštěvní dny jsou v pondělí, ve středu a v pátek. Znáte některé obrazy Alšovy nebo Mánesovy?
Jsou-li spojeny jinými výrazy (ale, nýbrž, jakož i, a proto, a to, a tedy, a ne, nejen – nýbrž i, jednak – jednak, dílem – dílem, ani – ani, buď – anebo apod.), oddělujeme je čárkou, např.: Jsou to ochotné, a proto oblíbené prodavačky. Byla to práce nejen zajímavá, ale i dobře placená.
2. Volný přívlastek stojící za svým členem řídícím, tj. takový, který můžeme vynechat, aniž se podstatně změní smysl věty, např.: O tomto tématu, nyní často probíraném, vám mohu říci ještě mnoho zajímavého. Fučíkova Reportáž psaná na oprátce, poctěná Světovou cenou míru, byla přeložena do všech světových jazyků.
3. Přístavek, např.: Spisovatelka Marie Pujmanová, národní umělkyně, vydala i sbírky básní. Vytiskly Brněnské tiskárny, akciová společnost, provozovna 2, v Brně.
4. Různé vysvětlivky, výčty nebo volně připojené větné členy, které bývají často uvedeny výrazy a to, totiž, tj., zejména, jmenovitě, zvláště, jako, např.: V městech, zejména velikých, málo se lidé znají. Ze všeho měl nejraději jedinou věc, totiž čtení. Podle vzoru peče se časují slovesa zakončená v infinitivu na -ci, jako téci, vléci, moci apod.
5. Rozvitá vazba přechodníková, např.: Procházejíce síněmi Památníku národního písemnictví, poznávali jsme bohatství naší literatury.
6. Rozvitá vazba infinitivní, která má platnost vedlejší věty podmínkové, např.: Nebýt nezištné pomoci věrných přátel, těžko bychom překonali všechny nesnáze. (= Kdyby nebylo nezištné ...).
7. Výraz postavený mimo větu, např. Hudbu, tu miloval ze všeho nejvíce.
8. 5. pád, např.: Občané, posloucháte mimořádnou rozhlasovou relaci. A nyní bych chtěl, soudruzi, připomenout ještě jednu věc.
9. Samostatné citoslovce a podobné výrazy, jestliže je za nimi ve výslovnosti zřetelná přestávka, např.: Ach, jak je mi tu blaze! Brr, to je zima!
10. Vsuvka, např.: To jsem vám, pokud si vzpomínám, již dávno řekl.
Čárka se nepíše:
1. Jsou-li stejnorodé větné členy spojeny spojkami a, i, ani, nebo, anebo, či s významem slučovacím.
2. V ustálených spojeních, např.: staří mladí, hory doly, zuby nehty, křížem krážem, volky nevolky, čím dál tím více, pět šest lidí (přišlo) apod.
3. Mezi přívlastky postupně rozvíjejícími (nemůžeme mezi ně vložit spojku a), např.: Zazněly naše krásné lidové písně.
4. Před (ani za) přívlastek těsný, tj. takový, který nemůžeme vynechat, aniž by se změnil smysl věty, např.: Zásady vyslovené na sjezdu se už plní. Předpisy potřebné k provedení tohoto zákona vydá vláda.
5. Mezi příslovečná určení, která nejsou souřadně spojena, např.: Letos v dubnu. V Praze dne 1. září 2017.
6. Před přirovnávacími spojkami jako, jakožto, než, uvozují-li jen větný člen (nikoli celou větu), např.: Choval ji jako oko v hlavě. Přišel s. Nový jakožto zástupce hlavní správy. Jsi starší než já. Ale: Jsi starší, než jsem si myslil.
7. Před spojkami vyjadřujícími totožnost (aneb, čili, neboli), např.: Báseň výpravná neboli epická.
8. Za nesamostatnými citoslovci a citoslovci majícími platnost větného členu, za holým přechodníkem, např.: Ach táto, tatíčku! Hop do vody! Ukloniv se odešel. Líbala ji plačíc.
Žádné komentáře:
Okomentovat