1. Přihodilo se to, vzpomínám si dobře, právě před rokem.
Věta vzpomínám si dobře je volně vložena do věty Přihodilo se to právě před rokem. Obsahově s touto větou souvisí, ale není závislá na žádném její větném členu. Je to vsuvka. V řeči bývá oddělena krátkými pauzami, v písmu čárkami, pomlčkami, někdy závorkami.
Některé vsuvky, zpravidla vyjádřené jedním slovem, čárkami neoddělujeme, např. Přihodilo se to myslím před rokem. Přijdu k vám možná za týden.
2. Petře, jak se ti to líbí? Dejme se do práce, kamarádi!
S větou obsahově souvisí oslovení, ale není jejím větným členem. Je zpravidla vyjádřeno 5. pádem. Může stát zcela samostatně a je větou jednočlennou. Oslovení může stát na začátku, uprostřed nebo na konci věty. V řeči pronášíme oslovení zvýšeným hlasem, v písmu je oddělujeme čárkami.
3. Haló, slyšíte? Jemináčku, já bych to spořádal!
Také citoslovce není zpravidla větným členem a oddělujeme je obvykle čárkou.
4. Matka, ta se dětem obětovala. – A Smetanovu hudbu, tu zná každý Čech. – O vánocích, to jsme byli na horách. – To byla jeho touha, podívat se k moři.
Pro zdůraznění může stát některý větný člen mimo větu. Stojí častěji před větou, někdy za ní. Je to samostatný větný člen. Ve větě se k tomuto členu odkazuje zpravidla ukazovacím zájmenem ten. Samostatný větný člen se v řeči mluvené odděluje přestávkou, v písmu čárkou.
5. „Kam jdeš?“ „Domů.“ „Proč tak brzy?“ „Je už pozdě.“ „Pozdě? Ale kde! Není.“
V běžné hovorové řeči užíváme často vět, v nichž je vynechán některý důležitý větný člen, zpravidla holý přísudek. Smysl vět chápeme z větné souvislosti, ze situace. To jsou věty neúplné. Vyskytují se často v odpovědích na otázky.
Poznámka: Věty s nevyjádřeným podmětem (Přijdu hned. Kam jdeš?) nejsou věty neúplné.
Žádné komentáře:
Okomentovat