Doplněk je větný člen určující vlastnost, kterou má podstatné jméno za určitého děje: Hajná stanula na zápraží udivena. Shoduje se s ním v rodě, čísle a pádě.
Jestliže se doplněk shoduje s podstatným nebo jiným jménem, k němuž se vztahuje, je to doplněk shodný (stanula udivena). Kdybychom změnili pořádek slov ve větě a řekli Udivená hajná stanula na zápraží, bylo by slovo udivená přívlastkem.
Přívlastek rozvíjí podstatné jméno bezprostředně (udivená hajná), doplněk je rozvíjí prostřednictvím slovesa (stanula udivena). Ve větě Zběhala louku skoro celou se shodný doplněk vztahuje k podstatnému jménu v předmětu. Ve větě Hajný nazýval její upravování různých lektvarů čarováním je doplněk čarováním v jiném pádě (7. p.). Je to doplněk neshodný. Bývá nejčastěji v 7. pádě.
Doplněk bývá vyjádřen přídavným jménem (kde je to možné, je v tvaru jmenném: stanula udivena), podstatným jménem (nazýval čarováním), zájmenem (udělal to sám), číslovkou (rozkvetou první) nebo neurčitkem (slyšel skřivánka jásat). Ptáme se na něj tázacími zájmeny jak? jaký? za koho? zač? kým? čím? apod. se slovesem a příslušným jménem. Doplněk vyjadřuje vlastnost, kterou má jméno zpravidla jen za jistého děje nebo která se mu tím dějem přisuzuje.
Doplněk může být holý (stanula udivena), rozvitý (zběhala louku skoro celou) nebo několikanásobný (vrátila se spokojená a šťastna).
Další příklady doplňku: Otec seděl zamyšlen. Šaty máš zmačkané. Máte to připraveno? Kolega Novák byl zvolen vedoucím. Doběhla do cíle jako první. Otec se vyučil soustružníkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat