Spřežka ch je kupodivu také písmeno.
ad hoc = namátkou
status quo = stav v daném okamžiku
Blízký východ, Staré Město, Nové Město, Malá Strana, ulice Na Můstku, Václavské náměstí, Staroměstské náměstí, náměstí Svobody, Pražský hrad (Hrad, na Hradě), Svatovítský chrám, Týnský chrám, Prašná brána; Země, Měsíc a Slunce, pokud se jedná o jména hvězdářská, jinak země, měsíc a slunce; Spojené národy, Ministerstvo financí ČR, ale pracuje na ministerstvu, Český svaz ochránců přírody, katolická církev, Karlova univerzita i Univerzita Karlova, Mánesův orloj na Staroměstské radnici v Praze, Mladá fronta Dnes, Škoda Felicia (ale koupit si felicii), Mezinárodní hudební festival Pražské jaro, husitské války, druhá světová válka, Nový rok (svátek, ale vše nejlepší v novém roce), Štědrý den, Vánoce, Velikonoce, Nobelova cena míru, modlitba Otčenáš, Buddha, od božího rána, boží dopuštění,
Zkratky: atd. - a tak dále, aj. - a jiné, ap., apod. - a podobně, tj. - to jest, tzn. - to znamená, např. - například, popř. - popřípadě.
Příslovečné spřežky: nahoru, nahoře, dokonce, vtom, předloni, provždy, napoprvé, ale zpočátku i z počátku, například i na příklad, napohled i na pohled, naplno i na plno, naprázdno i na prázdno, bezpochyby i bez pochyby, donedávna i do nedávna, podomácku i po domácku, odmala i od mala, zblízka i z blízka, mimoto i mimo to, ale zato.
Frýdek-Místek, stanice Poprad-Tatry, nádraží Praha-Holešovice, Praha-východ, džiu-džitsu, C-vitamin, česko-polské styky, slovník česko-německý, žluto-zelený, ale lehkoatletický, občanskoprávní, středoškolský, vědeckovýzkumný, přídavná jména se slučovacím vztahem: červenobílý, hluchoněmý, světle žlutý
Členicí znaménka: tečka, otazník, vykřičník, čárka, středník, dvojtečka, uvozovky, pomlčka a závorky.
Středník se používá, pokud značně samostatné věty nebo souvětí, souřadně spojené, tvoří složité souvětí. Středníkem oddělujeme také souřadně spojené výrazy v složitějším výčtu.
Vytýkací nebo zesilující výrazy: teprve, jen, právě, zvláště, zejména apod. Čekal dlouho, a když se nedočkal, vrátil se domů. Řekl, že kdyby nepřišel do dvou hodin, nemáme na něj čekat. Vlak se rozjel, právě když jsme přicházeli k nádraží.
Vsuvky, vysvětlivky, poznámky a doplňky vložené do věty dáváme do závorek nebo je oddělujeme pomlčkami.
Zájmena (pronomen) zastupují nevyjádřená jména podstatná, přídavná, naznačují je anebo na ně odkazují.
Částice (partikule): ať, nechť, kéž, což, pak, asi, jen, snad, ovšem, zejména.
Příslovce jsou také slova tam a kde (příslovce zájmenná).
Podstatná jména slovesná: mytí
Přídavná jména slovesná: roztrhaný, jiskřící
Zpodstatnělá přídavná jména: účetní, pojistné, nájemné
Některá zájmena mívají mluvnickou úlohu spojek (jako vztažná zájmena jaký, který, jenž, kdo, co, vztažná příslovce kde, kdy, kam, jak).
Pražan, Moravan, Pražák, Slovák, Polák, Angličan, Američan, Brazilec
deník, ceník, seník, viník, ale denní, cenný, senný, vinný
Slova zdrobnělá (deminutivum, deminutiva)
Oči, uši (části těla): 4. p. oči, uši, 7. p. očima, ušima, ale mají-li jiný význam: oka (pytlácká), ucha (u hrnce).
Ruce, nohy (části těla): 7. p. je rukama a nohama, ale neoznačují-li části těla, pak za nohami stolu .
Pády: nominativ, genetiv, dativ, akuzativ vokativ lokál a instrumentál.
Bratr je technik (přísudek jmenný), chodí bos (doplněk), město Praha (přívlastek), Bedřich Smetana, klasik české hudby (přístavek).
Nominativ jmenovací: kino Světozor, okres Praha
Přívlastek neshodný: střecha domu, pohyb rukama, cesta lesem, úloha bez chyby.
bratr - bratři, ale bratří Čapkové, čeští bratří (členové jednoty bratrské)
Žádné komentáře:
Okomentovat