Poznámky k tomu, jak začít pracovat s programem WorldServer Desktop Workbench.
Je třeba rozlišovat mezi zahájením nového překladu, což se provede otevřením souboru s příponou .xlz a otevřením rozpracovaného překladu. To se provede poklepáním na soubor s příponou .wsprj. Přeložíte-li třeba polovinu segmentů, zavřete soubor a potom byste znovu otevřeli soubor XLZ, tak by došlo k založení nového projektu a následné ztrátě dokončené části překladu. Na tohle se musí dát pozor.
Po přeložení všech segmentů lze funkční klávesou F7 spustit kontrolu pravopisu. Je také dobré zkontrolovat, zda jste nezapomněli něco přeložit. Z rozevíracího seznamu v pravém horním rohu vyberte možnost Empty, tzn. vyberte všechny segmenty s chybějícím (prázdným) překladem. Když se nic nezobrazí, všechny segmenty jsou přeložené.
Na další řádek lze přejít několika způsoby, já používám ENTER nebo ŠIPKU DOLŮ.
Na tomhle programu se mi líbí funkce zobrazení nápovědy k překládanému segmentu, kterou lze zobrazit stisknutím klávesy F6.
Pomocí funkční klávesy F5 kopírujete zdroj do cíle, což je užitečné, pokud je segment formátovaný a vy chcete překlad vpisovat do původního textu.
Pokud se v překladu vyskytují duplicitní segmenty, u prvního takového segmentu se zobrazí šedý čtvereček. Když takový segment uložíte pomocí kláves CTRL+F12 do překladatelské paměti (což u unikátních segmentů dělat nemusíte), přednabídne se po přechodu na stejný řádek automaticky v podokně výsledků hledání. Do cílového políčka překlad přenesete pomocí kláves CTRL+číslo vyhledaného řádku (např. CTRL+1).
Po dokončení překladu je třeba provést export do souboru s příponou .wpz. Export se spustí z nabídky File > Export > For Desktop Workbench.
Podrobný návod na používání (včetně úplného seznamu klávesových zkratek) najdete v manuálu k programu.
14. 7. 2008
17. 4. 2008
Zatoulaná slova
Budu postupně zapisovat překlady softwarových termínů, které zapomínám, nebo jsou to novinky a jejich správný překlad mi vypadává z paměti.
IP address = IP adresa
efficient = účinný, výkonný, efektivní, použitelný, vhodný
effective = efektivní, aktivní, užitečný, skutečný, platný
double click = dvakrát kliknout, dvojité kliknutí
IP address = IP adresa
efficient = účinný, výkonný, efektivní, použitelný, vhodný
effective = efektivní, aktivní, užitečný, skutečný, platný
double click = dvakrát kliknout, dvojité kliknutí
31. 3. 2008
Spojka NEBO
Pokusím se dát dohromady pravidla o psaní čárky před spojkou nebo.
1. Pokud se alternativy vzájemně vylučují (vztah neslučitelnosti, poměr vylučovací = anebo), tj. z nabízených možností může platit jen jedna, píše se před spojkou nebo čárka.
Půjdeš, nebo ne?
Chceš kávu, nebo čaj?
Peníze, nebo život!
Pracovat budete buď v mém pokoji, nebo v parku.
Buď budeš pořádně jíst, nebo půjdeš od stolu.
Buď přistoupíš na naše podmínky, nebo se vůbec nedohodneme.
Čárku však nepíšeme, jestliže to, která z nabízených možností může platit, není důležité (výčet možností).
Pošlete e-mail nebo zatelefonujte.
Navštivte mě v sobotu nebo v neděli.
Záznam uložíte klepnutím na tlačítko Uložit nebo stisknutím kláves CTRL+S.
2. Pokud se alternativy vzájemně doplňují, tj. z nabízených alternativ mohou platit všechny, je možné nahradit spojku nebo spojkou a a nepíšeme před ní čárku.
O prázdninách jsem bruslil nebo lyžoval.
3. Pokud se alternativy vzájemně vylučují a zároveň doplňují, tj. může platit jen A, nebo jen B anebo A i B, čárku před spojkou nebo nepíšeme.
Polévku můžeme podle potřeby přisolit nebo připepřit.
5. Když se jedná o opravu (rektifikaci), čárka se před spojkou nebo píše.
Byla to náhoda, nebo spíš veliké štěstí, že jsem vás poznal.
1. Pokud se alternativy vzájemně vylučují (vztah neslučitelnosti, poměr vylučovací = anebo), tj. z nabízených možností může platit jen jedna, píše se před spojkou nebo čárka.
Půjdeš, nebo ne?
Chceš kávu, nebo čaj?
Peníze, nebo život!
Pracovat budete buď v mém pokoji, nebo v parku.
Buď budeš pořádně jíst, nebo půjdeš od stolu.
Buď přistoupíš na naše podmínky, nebo se vůbec nedohodneme.
Čárku však nepíšeme, jestliže to, která z nabízených možností může platit, není důležité (výčet možností).
Pošlete e-mail nebo zatelefonujte.
Navštivte mě v sobotu nebo v neděli.
Záznam uložíte klepnutím na tlačítko Uložit nebo stisknutím kláves CTRL+S.
2. Pokud se alternativy vzájemně doplňují, tj. z nabízených alternativ mohou platit všechny, je možné nahradit spojku nebo spojkou a a nepíšeme před ní čárku.
O prázdninách jsem bruslil nebo lyžoval.
3. Pokud se alternativy vzájemně vylučují a zároveň doplňují, tj. může platit jen A, nebo jen B anebo A i B, čárku před spojkou nebo nepíšeme.
Polévku můžeme podle potřeby přisolit nebo připepřit.
5. Když se jedná o opravu (rektifikaci), čárka se před spojkou nebo píše.
Byla to náhoda, nebo spíš veliké štěstí, že jsem vás poznal.
30. 1. 2008
49. Druhy souvětí souřadného
V souvětí souřadném se spojují ve větný celek věty hlavní, nezávislé, které však svým obsahem spolu souvisejí. Vzájemný významový poměr může být různý a bývá vyjádřen různými druhy spojek a spojovacích výrazů. Dosti často bývají k sobě připojeny bez spojovacího výrazu.
V souvětí Tam se horníci stravují, tam si odpočinou, vyspí se a odtamtud jedou zase na směnu jsou věty k sobě prostě přiřaděny, sloučeny na základě obsahové souvislosti v jeden celek. Je mezi nimi poměr slučovací.
V souvětí V minulých letech s tím byly spojeny nemalé obtíže, ale v letošním roce se situace značně zlepšila obsah věty druhé odporuje obsahu věty první. Jsou v poměru odporovacím.
V souvětí souřadném může být mezi větami poměr slučovací, stupňovací, odporovací, vylučovací, příčinný a důsledkový.
1. Jsou-li věty k sobě přiřaděny jako obsahově rovnocenné, je mezi nimi poměr slučovací. V něm jsou věty přiřaděny buď bez spojovacího výrazu, nebo spojkami a spojovacími výrazy a, i, také, též, ani, pak, i – i, ani – ani, jak – tak, jednak – jednak, dílem – dílem, napřed – potom apod. Např.: Noc byla jasná, měsíc svítil a lehký vánek zachvíval korunami stromů. Nebuďte sobečtí, také k druhým máte povinnosti.
2. Jestliže druhá věta je svým obsahem závažnější, důležitější než obsah věty první, je mezi nimi poměr stupňovací. Nejčastější spojky a spojovací výrazy jsou ba, ba i, dokonce i, nejen – ale i, nejen – nýbrž i apod. Např.: Plán byl nejen splněn, nýbrž i značně překročen.
3. Popírá-li druhá věta obsah věty první, odporuje-li mu nebo jej aspoň omezuje, je mezi nimi poměr odporovací. Nejčastější spojky a spojovací výrazy jsou ale, a (= ale), avšak, však, jenže, leč, než, nýbrž, a přece, sice, sice – ale. Např.: Očekávali jsme nepřetržitě jeho návrat, ale dosud nepřijel. Naslouchal sice pozorně, leč nic se neozvalo. Já nechci mnoho, a přece snad žádám příliš. (K. Čapek)
4. Vylučuje-li jedna věta platnost věty druhé (platí-li jen jedna z obou možností, neplatí druhá), je mezi nimi poměr vylučovací. Časté jsou otázky vylučovací. Nejčastější spojky a spojovací výrazy jsou nebo, anebo, buď – buď, buď – anebo, či, zdali – či apod. Např.: Horníci jezdí hned po směně buď na ubytovny, nebo tráví svůj volný čas ve sportovních zařízeních. Viděls to už někde, či si to jen představuješ? Ještě loni se tento fantastický terén podobal krajině náměsíční; nyní se nepodobá ničemu, anebo je podoben bojišti, ztroskotání a vyvrácení z kořene. (K. Čapek)
5. Vyjadřuje-li příčinu věty první věta druhá, je to poměr příčinný. Druhá věta bývá připojena spojkou neboť nebo příslovci totiž, vždyť. Např.: Byl bych se rád v Brně aspoň vyspal, neboť jedu nočním vlakem – jinak velmi pěkné spojení za čtrnáct hodin, ale při tom přesedání (v Brně, Přerově, Ostravě a Žilině) je to pošetilé. (K. Čapek) Musíš se dobře obléknout, vždyť je tam zima.
6. Vyjadřuje-li první věta příčinu a věta druhá důsledek, je to poměr důsledkový. Spojovací výrazy jsou proto, tudíž, a tudíž, tedy, a tak, a proto, a tedy apod. Např.: Schylovalo se k bouři, a proto jsme s prací pospíchali. Méně jednoduché to měly církve protestantské; přiznávaly sice Mlokům rozum, a tudíž i schopnost pochopit křesťanské učení, ale váhaly učinit je členy církve a tím také bratry v Kristu. (K. Čapek)
Poznámka: 1. Při poměru příčinném a důsledkovém záleží na postavení vět. Poměr je určován druhou větou. Změníme-li pořadí vět, změníme i jejich vzájemný poměr, např.: Pospíchali jsme s prací, neboť se schylovalo k bouři (poměr příčinný). Schylovalo se k bouři, a proto jsme pospíchali s prací (poměr důsledkový).
2. Cítil se tam velmi spokojený, neboť ho všichni měli rádi – Cítil se tam velmi spokojený, protože ho všichni měli rádi. Po stránce obsahové není mezi oběma souvětími rozdíl. Z hlediska mluvnické stavby větné však rozdíl je: první souvětí je souřadné, druhé podřadné.
3. Spojka avšak je vždy na začátku věty, ale zpravidla na začátku, zřídka na dalším místě, však zpravidla na druhém místě, zřídka na dalších místech ve větě. (Díval se na mě, avšak neřekl ani slovo; –, ale neřekl –; –, neřekl však –).
V souvětí Tam se horníci stravují, tam si odpočinou, vyspí se a odtamtud jedou zase na směnu jsou věty k sobě prostě přiřaděny, sloučeny na základě obsahové souvislosti v jeden celek. Je mezi nimi poměr slučovací.
V souvětí V minulých letech s tím byly spojeny nemalé obtíže, ale v letošním roce se situace značně zlepšila obsah věty druhé odporuje obsahu věty první. Jsou v poměru odporovacím.
V souvětí souřadném může být mezi větami poměr slučovací, stupňovací, odporovací, vylučovací, příčinný a důsledkový.
1. Jsou-li věty k sobě přiřaděny jako obsahově rovnocenné, je mezi nimi poměr slučovací. V něm jsou věty přiřaděny buď bez spojovacího výrazu, nebo spojkami a spojovacími výrazy a, i, také, též, ani, pak, i – i, ani – ani, jak – tak, jednak – jednak, dílem – dílem, napřed – potom apod. Např.: Noc byla jasná, měsíc svítil a lehký vánek zachvíval korunami stromů. Nebuďte sobečtí, také k druhým máte povinnosti.
2. Jestliže druhá věta je svým obsahem závažnější, důležitější než obsah věty první, je mezi nimi poměr stupňovací. Nejčastější spojky a spojovací výrazy jsou ba, ba i, dokonce i, nejen – ale i, nejen – nýbrž i apod. Např.: Plán byl nejen splněn, nýbrž i značně překročen.
3. Popírá-li druhá věta obsah věty první, odporuje-li mu nebo jej aspoň omezuje, je mezi nimi poměr odporovací. Nejčastější spojky a spojovací výrazy jsou ale, a (= ale), avšak, však, jenže, leč, než, nýbrž, a přece, sice, sice – ale. Např.: Očekávali jsme nepřetržitě jeho návrat, ale dosud nepřijel. Naslouchal sice pozorně, leč nic se neozvalo. Já nechci mnoho, a přece snad žádám příliš. (K. Čapek)
4. Vylučuje-li jedna věta platnost věty druhé (platí-li jen jedna z obou možností, neplatí druhá), je mezi nimi poměr vylučovací. Časté jsou otázky vylučovací. Nejčastější spojky a spojovací výrazy jsou nebo, anebo, buď – buď, buď – anebo, či, zdali – či apod. Např.: Horníci jezdí hned po směně buď na ubytovny, nebo tráví svůj volný čas ve sportovních zařízeních. Viděls to už někde, či si to jen představuješ? Ještě loni se tento fantastický terén podobal krajině náměsíční; nyní se nepodobá ničemu, anebo je podoben bojišti, ztroskotání a vyvrácení z kořene. (K. Čapek)
5. Vyjadřuje-li příčinu věty první věta druhá, je to poměr příčinný. Druhá věta bývá připojena spojkou neboť nebo příslovci totiž, vždyť. Např.: Byl bych se rád v Brně aspoň vyspal, neboť jedu nočním vlakem – jinak velmi pěkné spojení za čtrnáct hodin, ale při tom přesedání (v Brně, Přerově, Ostravě a Žilině) je to pošetilé. (K. Čapek) Musíš se dobře obléknout, vždyť je tam zima.
6. Vyjadřuje-li první věta příčinu a věta druhá důsledek, je to poměr důsledkový. Spojovací výrazy jsou proto, tudíž, a tudíž, tedy, a tak, a proto, a tedy apod. Např.: Schylovalo se k bouři, a proto jsme s prací pospíchali. Méně jednoduché to měly církve protestantské; přiznávaly sice Mlokům rozum, a tudíž i schopnost pochopit křesťanské učení, ale váhaly učinit je členy církve a tím také bratry v Kristu. (K. Čapek)
Poznámka: 1. Při poměru příčinném a důsledkovém záleží na postavení vět. Poměr je určován druhou větou. Změníme-li pořadí vět, změníme i jejich vzájemný poměr, např.: Pospíchali jsme s prací, neboť se schylovalo k bouři (poměr příčinný). Schylovalo se k bouři, a proto jsme pospíchali s prací (poměr důsledkový).
2. Cítil se tam velmi spokojený, neboť ho všichni měli rádi – Cítil se tam velmi spokojený, protože ho všichni měli rádi. Po stránce obsahové není mezi oběma souvětími rozdíl. Z hlediska mluvnické stavby větné však rozdíl je: první souvětí je souřadné, druhé podřadné.
3. Spojka avšak je vždy na začátku věty, ale zpravidla na začátku, zřídka na dalším místě, však zpravidla na druhém místě, zřídka na dalších místech ve větě. (Díval se na mě, avšak neřekl ani slovo; –, ale neřekl –; –, neřekl však –).
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)