Klávesové zkraty používané při práci s programem Microsoft Helium:
Zobrazit nebo skrýt okno výběru souborů: ALT+I
Skrýt nepřekládané části textu (Collapsed View): CTRL+L
Další segment: TAB nebo ENTER
Uložit soubor: CTRL+S
Režim nechráněného zápisu (Unprotected Mode): CTRL+E
Zobrazit náhled zroje: ALT+P
Zobrazit náhled cíle: ALT+L
Zobrazit návrhy: ALT+S
Zobrazit referenční informace (zdrojový segment): ALT+O
Vrátit se z dolního podokna zpět do aktuálního segmentu (tohle je k nezaplacení): ALT+D
Vlastnosti termínu: ALT+ENTER
Návrhy (Lookup Suggestion): F2
Kontrola pravopisu: F7
Smazat až na konec termínu: CTRL+SHIFT+DEL
Vrátit zdroj (Revert to source): CTRL+R
Vrátit značky (Revert Tags): CTRL+T
Funkce Concordance Search: ALT+šipka nahoru
Aktualizovat TM: CTRL+ALT+šipka nahoru
Vybrat podsložku projektu: ALT+J
Vložení pevné mezery: CTRL+SHIFT+mezerník
Barvy segmentů:
Modrá = legacy (nic)
Bílá = none (přeložit)
Šedá = reviewed (nic)
Zelená = review (nic nebo zkontrolovat)
Žlutá = attention (přeložit)
Smetanová = aktuální segment
6. 12. 2007
2. 12. 2007
Trados TagEditor
Klávesové zkraty používané v programu SDL TRADOS TagEditor:
Open: ALT+SHIFT+HOME
Open/Get: ALT+HOME
Set/Close Next Open/Get: ALT+Num+
Restore source: ALT+DEL
Copy source: ALT+INS
Concordance: ALT+šipka nahoru
Set/Close: ALT+END
Close: ALT+SHIFT+END
Get translation: ALT+SHIFT+INS (když chci aktualizovat dokument odlišným obsahem z TM)
Comments: ALT+CTRL+M
Shrink segment: CTRL+ALT+PAGE UP
Expend segment: CTRL+ALT+PAGE DOWN
Unprotect/Protect: CTRL+P
Zelené políčko = 100% match
Žluté políčko = fuzzy match
Open: ALT+SHIFT+HOME
Open/Get: ALT+HOME
Set/Close Next Open/Get: ALT+Num+
Restore source: ALT+DEL
Copy source: ALT+INS
Concordance: ALT+šipka nahoru
Set/Close: ALT+END
Close: ALT+SHIFT+END
Get translation: ALT+SHIFT+INS (když chci aktualizovat dokument odlišným obsahem z TM)
Comments: ALT+CTRL+M
Shrink segment: CTRL+ALT+PAGE UP
Expend segment: CTRL+ALT+PAGE DOWN
Unprotect/Protect: CTRL+P
Zelené políčko = 100% match
Žluté políčko = fuzzy match
30. 10. 2007
48. Druhy vět vedlejších
Když Edison přijímal mladé muže do svých služeb (věta vedlejší), musili odpovědět na otázky obšírného dotazníku (věta hlavní). Ptáme se: kdy musili odpovědět? Vedlejší věta v tomto případě vyjadřuje příslovečné určení své věty řídící (Při přijímání do služeb musili odpovědět).
Edison chtěl vědět,
(koho) co chtěl vědět?
co uchazeči znají z dějepisu, ze zeměpisu, z národního hospodářství a kulturního života.
Věta vedlejší vyjadřuje v tomto případě předmět své věty řídící. Věta vedlejší může vyjadřovat kterýkoli člen své věty řídící. Podle toho rozeznáváme vedlejší věty podmětné, předmětné, přívlastkové, doplňkové a příslovečné (event. i přísudkové).
Věta podmětná vyjadřuje podmět věty řídící. Bývá připojena vztažným zájmenem kdo nebo co nebo spojkami že, aby apod., např.: Je pozoruhodné, že se poměrně málo otázek týkalo techniky a technologie. Kdo chce dosáhnout stejných výsledků, musí vynaložit veškeré úsilí. Není nutné, abys tam šel.
Věta předmětná vyjadřuje předmět věty řídící. Bývá připojena spojkami že, aby nebo vztažnými zájmeny nebo příslovci kdo, co, kde, kam apod., např.: Radiotelegrafista oznámil, že letadlo přistane v 11 hodin. Chtěl jsem vědět, kdo to udělal. Vždycky záleží na tom, jak se co dělá. Usilujeme o to, aby naše děti žily v míru.
Poznámka: V hlavních větách Usilujeme o to, záleží na tom, není „o to“, „na tom“ předmětem, nýbrž jen výrazem odkazujícím k větě vedlejší, která vyjadřuje předmět věty hlavní.
Věta přívlastková vyjadřuje přívlastek podstatného jména ve větě řídící. Bývá připojena vztažnými zájmeny kdo, co, jaký, který, čí, jenž nebo vztažnými příslovci kde, odkud, kudy, kam, kdy (věty vztažné) anebo spojkami že, aby, zda apod. (věty spojkové). Např.: Zjišťoval také činnosti, které jsou uchazečům nejmilejší. Hranol je tedy deska, kterou lze převrátit tlakem ruky. Babička neopustila své malé údolíčko, kde našla svůj domov. Víc a víc mu vcházela do krve jistota, že jeho pracovní úspěchy závisí na jeho píli.
Poznámka: 1. Někdy vztažná věta přívlastková nevyjadřuje vlastnost podstatného jména věty řídící, nýbrž děj, který se stal po ději věty řídící. Je to nepravá věta vztažná, např.: Setkal jsem se na nádraží s přítelem, kterého jsem srdečně přivítal (vhodněji: ...a srdečně jsem ho přivítal). Cizinec se obrátil na policistu stojícího na křižovatce, který mu ukázal cestu (vhodněji: ...a ten mu ukázal cestu).
2. Přívlastková věta stojí zpravidla hned za podstatným jménem, které rozvíjí. Proto je někdy vložena do věty hlavní, např.: Závodníci, kteří projeli cílovou páskou, byli bouřlivě pozdraveni. Je-li podstatné jméno rozvito neshodným přívlastkem, následuje vztažná věta po tomto přívlastku, např.: Závodníci z Německa, kteří projeli cílem první, byli bouřlivě pozdravováni. Pozdravili jsme se s náčelníkem tamějšího letiště, který uměl dobře česky.
Věta doplňková vyjadřuje doplněk věty řídící. Bývá připojena spojkami jak, kterak. Např.: Edison si chtěl představit uchazeče, jak si bude počínat při práci. Učeň pozoroval mistra, jak ošetřuje stroj. Díval jsem se na kluzák, jak krouží vysoko nad lesy. Petr si představoval Vaška, jak by si počínal na jeho místě.
Poznámka: Zřídka se vyskytuje věta přísudková, která vyjadřuje jmenný přísudek, zpravidla po sponě věty řídící, např.: Nejsi, nejsi, jak jsi se dělala. Řeka byla, jako by ji postříbřil.
Věta příslovečná vyjadřuje příslovečné určení věty řídící. Rozeznáváme tyto druhy:
a) místní (bývá uvedena spojovacími výrazy kde, kam, kudy, odkud), např.: Kamkoli jsme přišli, všude nás vlídně přivítali. Vrátil se tam, odkud vyšel;
Poznámka: Ve větě Vrátil se tam není příslovce tam příslovečným určením, nýbrž jen výrazem, který odkazuje na vedlejší větu příslovečnou místní.
b) časová (bývá uvedena spojovacími výrazy až, když, jakmile, dříve než, sotvaže, zatímco, pokud, než), např.: Počkám na tebe, dokud nepřijdeš;
c) způsobová (bývá připojena spojovacími výrazy jako, jak, jak – tak, čím – tím, více – než, takže, že, aby apod.), např.: Udělal to lépe, než jsem předpokládal;
d) příčinná (vyjadřuje příčinu obsahu věty řídící; bývá připojena spojkami že, protože, poněvadž), např.: Rád jsem mu vyhověl, protože si to zasloužil;
Poznámka: Někdy taková věta nevyjadřuje příčinu, nýbrž jen odůvodnění (vysvětlení) domněnky vyjádřené větou řídící. (Bude asi pršet, protože vlaštovky létají nízko.) Mluvíme o větě důvodové.
e) účelová (vyjadřuje okolnost, ke které směřuje naše jednání; bývá připojena spojkou aby, např.: Činil tak, aby zjistil uchazečovo všeobecné vzdělání. Chodím do školy, abych rozšířil své vědomosti;
Poznámka: Někdy se větou účelovou nevyjadřuje účel, nýbrž děj, který následoval po ději věty řídící. Je to nepravá věta účelová, např.: Horská bystřina prudce stékala ze skály, aby se dole tříštila v bělostné krůpěje (= ...a dole se tříštila v bělostné krůpěje). V jiném vyjádření než obrazném je nevhodná, např.: Odešel, aby se za hodinu vrátil (lépe ...a za hodinu se vrátil).
f) podmínková (vyjadřuje podmínku, při níž může nastat děj věty řídící; bývá připojena spojkami -li, kdyby, jestliže, když), např.: Kdyby všichni lidé na světě měli dobrou vůli, nebylo by zhoubných válek. Když mi vyhovíš, uděláš mi radost;
g) přípustková (vyjadřuje okolnost, která je v rozporu s obsahem věty řídící; bývá připojena spojkami ač, ačkoli, třebas, třebaže, i když, i kdyby, byť, jakkoli), např.: Ačkoli se některé otázky zdály snadné, vyžadovaly rozumovou bystrost a rychlý úsudek. Ač byl stár, zastal ještě mnoho práce.
Poznámka: Podle spojky nelze vždy bezpečně určit druh věty vedlejší. Rozhodující je, který člen věty řídící závislá věta zastupuje. Řekl mu, aby to udělal (co mu řekl? věta předmětná); Vyslovil přání, aby to udělal (jaké přání? věta přívlastková); Přišel k nám, aby to spravil (za jakým účelem? věta účelová).
Edison chtěl vědět,
(koho) co chtěl vědět?
co uchazeči znají z dějepisu, ze zeměpisu, z národního hospodářství a kulturního života.
Věta vedlejší vyjadřuje v tomto případě předmět své věty řídící. Věta vedlejší může vyjadřovat kterýkoli člen své věty řídící. Podle toho rozeznáváme vedlejší věty podmětné, předmětné, přívlastkové, doplňkové a příslovečné (event. i přísudkové).
Věta podmětná vyjadřuje podmět věty řídící. Bývá připojena vztažným zájmenem kdo nebo co nebo spojkami že, aby apod., např.: Je pozoruhodné, že se poměrně málo otázek týkalo techniky a technologie. Kdo chce dosáhnout stejných výsledků, musí vynaložit veškeré úsilí. Není nutné, abys tam šel.
Věta předmětná vyjadřuje předmět věty řídící. Bývá připojena spojkami že, aby nebo vztažnými zájmeny nebo příslovci kdo, co, kde, kam apod., např.: Radiotelegrafista oznámil, že letadlo přistane v 11 hodin. Chtěl jsem vědět, kdo to udělal. Vždycky záleží na tom, jak se co dělá. Usilujeme o to, aby naše děti žily v míru.
Poznámka: V hlavních větách Usilujeme o to, záleží na tom, není „o to“, „na tom“ předmětem, nýbrž jen výrazem odkazujícím k větě vedlejší, která vyjadřuje předmět věty hlavní.
Věta přívlastková vyjadřuje přívlastek podstatného jména ve větě řídící. Bývá připojena vztažnými zájmeny kdo, co, jaký, který, čí, jenž nebo vztažnými příslovci kde, odkud, kudy, kam, kdy (věty vztažné) anebo spojkami že, aby, zda apod. (věty spojkové). Např.: Zjišťoval také činnosti, které jsou uchazečům nejmilejší. Hranol je tedy deska, kterou lze převrátit tlakem ruky. Babička neopustila své malé údolíčko, kde našla svůj domov. Víc a víc mu vcházela do krve jistota, že jeho pracovní úspěchy závisí na jeho píli.
Poznámka: 1. Někdy vztažná věta přívlastková nevyjadřuje vlastnost podstatného jména věty řídící, nýbrž děj, který se stal po ději věty řídící. Je to nepravá věta vztažná, např.: Setkal jsem se na nádraží s přítelem, kterého jsem srdečně přivítal (vhodněji: ...a srdečně jsem ho přivítal). Cizinec se obrátil na policistu stojícího na křižovatce, který mu ukázal cestu (vhodněji: ...a ten mu ukázal cestu).
2. Přívlastková věta stojí zpravidla hned za podstatným jménem, které rozvíjí. Proto je někdy vložena do věty hlavní, např.: Závodníci, kteří projeli cílovou páskou, byli bouřlivě pozdraveni. Je-li podstatné jméno rozvito neshodným přívlastkem, následuje vztažná věta po tomto přívlastku, např.: Závodníci z Německa, kteří projeli cílem první, byli bouřlivě pozdravováni. Pozdravili jsme se s náčelníkem tamějšího letiště, který uměl dobře česky.
Věta doplňková vyjadřuje doplněk věty řídící. Bývá připojena spojkami jak, kterak. Např.: Edison si chtěl představit uchazeče, jak si bude počínat při práci. Učeň pozoroval mistra, jak ošetřuje stroj. Díval jsem se na kluzák, jak krouží vysoko nad lesy. Petr si představoval Vaška, jak by si počínal na jeho místě.
Poznámka: Zřídka se vyskytuje věta přísudková, která vyjadřuje jmenný přísudek, zpravidla po sponě věty řídící, např.: Nejsi, nejsi, jak jsi se dělala. Řeka byla, jako by ji postříbřil.
Věta příslovečná vyjadřuje příslovečné určení věty řídící. Rozeznáváme tyto druhy:
a) místní (bývá uvedena spojovacími výrazy kde, kam, kudy, odkud), např.: Kamkoli jsme přišli, všude nás vlídně přivítali. Vrátil se tam, odkud vyšel;
Poznámka: Ve větě Vrátil se tam není příslovce tam příslovečným určením, nýbrž jen výrazem, který odkazuje na vedlejší větu příslovečnou místní.
b) časová (bývá uvedena spojovacími výrazy až, když, jakmile, dříve než, sotvaže, zatímco, pokud, než), např.: Počkám na tebe, dokud nepřijdeš;
c) způsobová (bývá připojena spojovacími výrazy jako, jak, jak – tak, čím – tím, více – než, takže, že, aby apod.), např.: Udělal to lépe, než jsem předpokládal;
d) příčinná (vyjadřuje příčinu obsahu věty řídící; bývá připojena spojkami že, protože, poněvadž), např.: Rád jsem mu vyhověl, protože si to zasloužil;
Poznámka: Někdy taková věta nevyjadřuje příčinu, nýbrž jen odůvodnění (vysvětlení) domněnky vyjádřené větou řídící. (Bude asi pršet, protože vlaštovky létají nízko.) Mluvíme o větě důvodové.
e) účelová (vyjadřuje okolnost, ke které směřuje naše jednání; bývá připojena spojkou aby, např.: Činil tak, aby zjistil uchazečovo všeobecné vzdělání. Chodím do školy, abych rozšířil své vědomosti;
Poznámka: Někdy se větou účelovou nevyjadřuje účel, nýbrž děj, který následoval po ději věty řídící. Je to nepravá věta účelová, např.: Horská bystřina prudce stékala ze skály, aby se dole tříštila v bělostné krůpěje (= ...a dole se tříštila v bělostné krůpěje). V jiném vyjádření než obrazném je nevhodná, např.: Odešel, aby se za hodinu vrátil (lépe ...a za hodinu se vrátil).
f) podmínková (vyjadřuje podmínku, při níž může nastat děj věty řídící; bývá připojena spojkami -li, kdyby, jestliže, když), např.: Kdyby všichni lidé na světě měli dobrou vůli, nebylo by zhoubných válek. Když mi vyhovíš, uděláš mi radost;
g) přípustková (vyjadřuje okolnost, která je v rozporu s obsahem věty řídící; bývá připojena spojkami ač, ačkoli, třebas, třebaže, i když, i kdyby, byť, jakkoli), např.: Ačkoli se některé otázky zdály snadné, vyžadovaly rozumovou bystrost a rychlý úsudek. Ač byl stár, zastal ještě mnoho práce.
Poznámka: Podle spojky nelze vždy bezpečně určit druh věty vedlejší. Rozhodující je, který člen věty řídící závislá věta zastupuje. Řekl mu, aby to udělal (co mu řekl? věta předmětná); Vyslovil přání, aby to udělal (jaké přání? věta přívlastková); Přišel k nám, aby to spravil (za jakým účelem? věta účelová).
9. 10. 2007
Pomlčka a spojovník
Pomlčka je delší vodorovná čárka. Naznačuje větší přestávku v řeči nebo od sebe výrazně odděluje části vět. Pomlčka je z obou stran oddělena pevnou mezerou. Například v aplikaci MS Word ji lze zadat pomocí klávesové zkratky ALT+0150. Ještě lepší je použít klávesouvou zkratku CTRL a mínus na numerické klávesnici, na kterou mě upozornil jeden čtenář blogu. Tímto mu děkuji za upozornění! Zatímco v anglickém textu se běžně používá krátká i dlouhá pomlčka, v lokalizované verzi se doporučuje používat pouze krátkou pomlčku. Pomlčka se graficky i funkčně odlišuje od spojovníku.
Příklady použití pomlčky:
Následuje poslední krok — nastavení prostředí.
Hory a oceán — to jsou dva živly, jichž je plna jeho poezie.
Pomlčka se také někdy používá ve funkci výrazů a, až, do, proti, versus. V těchto případech se mezerami neodděluje:
2—3 uživatelé (až)
v letech 1999—2001 (až)
rychlík Ostrava—Brno (do)
zápas Sparta—Slavia (proti, versus)
taneční pár Horáková—Novák (a)
V angličtině se používá dlouhá pomlčka (Em dash) a krátká pomlčka (En dash). Používání dlouhé pomlčky není v češtině příliš obvyklé. Při překladu doporučujeme nahradit dlouhou pomlčku krátkou pomlčkou.
Spojovací čárka neboli spojovník je kratší vodorovná čárka. Vyjadřuje těsné spojení slov. Spojovník není od spojovaných slov nijak oddělen (píšeme ho bez mezer). Spojovník se graficky i funkčně odlišuje od pomlčky.
Příklady použití spojovníku:
Frýdek-Místek
Praha-východ
Rh-faktor
česko-anglický
tabulka 4-1
chcete-li
Poznámka: Bohužel anglická šablona v mém blogu automaticky nahrazuje všechny české pomlčky spojovacími čárkami, takže v uvedeném příspěvku jsem použil dlouhou anglickou pomlčku, která vypadá podobně.
Příklady použití pomlčky:
Následuje poslední krok — nastavení prostředí.
Hory a oceán — to jsou dva živly, jichž je plna jeho poezie.
Pomlčka se také někdy používá ve funkci výrazů a, až, do, proti, versus. V těchto případech se mezerami neodděluje:
2—3 uživatelé (až)
v letech 1999—2001 (až)
rychlík Ostrava—Brno (do)
zápas Sparta—Slavia (proti, versus)
taneční pár Horáková—Novák (a)
V angličtině se používá dlouhá pomlčka (Em dash) a krátká pomlčka (En dash). Používání dlouhé pomlčky není v češtině příliš obvyklé. Při překladu doporučujeme nahradit dlouhou pomlčku krátkou pomlčkou.
Spojovací čárka neboli spojovník je kratší vodorovná čárka. Vyjadřuje těsné spojení slov. Spojovník není od spojovaných slov nijak oddělen (píšeme ho bez mezer). Spojovník se graficky i funkčně odlišuje od pomlčky.
Příklady použití spojovníku:
Frýdek-Místek
Praha-východ
Rh-faktor
česko-anglický
tabulka 4-1
chcete-li
Poznámka: Bohužel anglická šablona v mém blogu automaticky nahrazuje všechny české pomlčky spojovacími čárkami, takže v uvedeném příspěvku jsem použil dlouhou anglickou pomlčku, která vypadá podobně.
8. 9. 2007
Seznamy
Použití členicích znamének v seznamech závisí na struktuře seznamu; podrobnější popis doprovází každý z následujících příkladů. Nadpis seznamu je zpravidla ukončen dvojtečkou. Pokud položky seznamu tvoří spolu s nadpisem seznamu věty, nadpis seznamu se zpravidla neukončuje. Pokud nadpis seznamu tvoří úplnou větu, je ukončen tečkou. Položky seznamu je nutné formulovat takovým způsobem, aby gramaticky a stylově přirozeně navazovaly nebo odpovídaly nadpisu, resp. úvodní větě seznamu.
Příklady používání členicích znamének v seznamech
Aplikace je doplněna o tyto nové funkce:
Příklady používání členicích znamének v seznamech
Aplikace je doplněna o tyto nové funkce:
- správa jednotlivých verzí dokumentů,
- tvorba dokumentů ve formátu HTML,
- kontrola pravopisu v dokumentech.
Aplikace je doplněna o nové funkce umožňující
- spravovat jednotlivé verze dokumentů,
- vytvářet dokumenty ve formátu HTML,
- provádět kontrolu pravopisu v dokumentech.
Seznam se skládá z nevětných položek a předchází mu nadpis: Položky začínají malým písmenem a jsou ukončeny čárkou, poslední položka tečkou.
Pro odstavec je možné nastavit
- odsazení;
- mezery;
- tok textu;
- zarovnání textu, objektů, tabulek;
- tabulátory.
Seznam obsahuje vnořené seznamy: Položky začínají malým písmenem a jsou ukončeny středníkem, poslední položka tečkou.
Vybavení potřebné pro práci s aplikací:
- osobní nebo multimediální počítač s procesorem 486 nebo vyšším;
- česká verze operačního systému Windows 2000 (v nižších verzích nelze aplikaci spustit);
- 12 MB paměti pro použití v systému Windows 2000; 16 MB pro pužití v systému Windows XP
- 8 MB paměti pro použití jednotlivých aplikací v systému Windows 2000; pro současné spuštění několika aplikací může být požadováno více paměti.
Seznam obsahuje položky různých druhů (samostatná slova i celé věty – např. požadavky na systém uváděné na obalu softwarového produktu): Položky začínají malým písmenem a jsou ukončeny středníkem, poslední položka tečkou.
Část 1 popisuje obecné funkce aplikace.
- Kapitola 1 pomáhá uživateli při přechodu ze starší verze aplikace.
- Kapitola 2 vysvětluje základy práce s textovým editorem.
- Kapitola 3 se zaměřuje na orientaci v uživatelském prostředí.
Část 1 popisuje obecné funkce aplikace. Je rozdělena do následujících kapitol:
- Kapitola 1 pomáhá uživateli při přechodu ze starší verze aplikace.
- Kapitola 2 vysvětluje základy práce s textovým editorem.
- Kapitola 3 se zaměřuje na orientaci v uživatelském prostředí.
Seznam obsahuje celé věty: Položky začínají velkým písmenem a jsou ukončeny tečkou.
4. 9. 2007
Vytisknut a vytištěn
Vytisknut se používá ve významu tlakem vyznačit, vytlačit, zatímco vytištěn je z tiskárny. Takže v počítačovém kontextu se používá vytištěn.
Příklad: Select the check box if copies of previously printed documents should be printed. > Zaškrtněte toto políčko, pokud chcete povolit tisk dalších kopií dříve vytištěných dokumentů.
Příklad: Select the check box if copies of previously printed documents should be printed. > Zaškrtněte toto políčko, pokud chcete povolit tisk dalších kopií dříve vytištěných dokumentů.
16. 7. 2007
Pevná mezera
Pevná mezera odděluje dva prvky tak, aby nebylo možné je umístit odděleně na dvou řádcích. Pevnou mezeru je třeba vkládat namísto běžné mezery v následujících případech:
- za jednopísmenné předložky a spojky,
- při oddělování tisíců,
- mezi číslo a měrnou jednotku,
- mezi části telefonních čísel,
- mezi název a číslo v číslovaných částech dokumentů (kapitola, dodatek atp.),
- před a za pomlčkou (v případech, kdy pomlčka označuje pauzu),
- mezi názvem a verzí produktu,
- mezi jakákoli další slova nebo položky, které nesmějí být umístěny na dvou různých řádcích.
V aplikaci Word ji lze zadat pomocí kláves ctrl+shift+mezerník.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)